II. Spoznávaní / Spoznávanie

II.

Harry

               "Heh, ale no vážně, proč vždycky tahle reakce?" povzdychnu si zničeně.

Ale jak je možné že se voldemort vydává za potomka Salazara Slizolina, když jím není?

"Jinak ten popis by na Voldyho seděl, je to monstrum které baží po moci a vydává se za následovníka tady Salazara, který podle všeho, aspoň co se dočtete v historii, opustil přátelé protože odmítal aby se v bradavicích učili mudlovští šmejdi a který chtěl všechny mudly a mudlorozenné vyhladit." řeknu klidně a zkoumavě si Salazara prohlížím, podle všeho je úplně jiný než jakého ho znám z knih které hermiona tak ráda čte.

Pro změnu na mě všichni hledí neschopni slova, mám pocit dejavu. Ušklíbnu se a vyčkávám co z nich vypadne za inteligentní větu.

" Ty Salazare? Dotaz. Vážně jsi tak skvělý v lektvarech? Víš mi máme v budoucnosti takového učitele lektvaru kterej je prý, aspon podle jeho slov, stejně tak dobrej jako samotný Salazar Slizolin a není divu vždyť byl také v tvé koleji," kouknu na něj zvědavě a doufám, že konečně někdo zareaguje.

Rowena sa akurát chcela napiť vody, bohužiaľ ju všetku vyprskla von. Potom sa začala smiať ako blázon.
"Sal....Salazar a dobrý v elixíroch? Chceš nás snáď zabiť? Možno dokáže vymyslieť a zapísať elixír, ale keby ho mal uvariť, tak náš hrad tu už nestojí," zvíja sa na zemi Rowena od smiechu.
"Ja o dobrý v elixíroch? Nie, ďakujem. Nenávidím elixíry. Aj na škole ich vyučuje Rick. On je majstrom v elixíroch. Ja milujem čiernu mágiu a obranu," usmeje sa Salazar.
ON sa fakt usmial!!!! Škoda, že sa história tak prekrížila. Tohto Salazara by som mohol mať aj rád. Škoda, že som odmietol ísť do jeho fakulty. Povzdychnem si v duchu.

Uchechtnu se.

"Fajn tak pokud chcete, aby vám tento hrad vydržel, tak mě do laboratoře nepouštějte, mám asi takový talent jako Salazar, aspoň podle popisu." andělíčkovsky se usměju.

"Ty Harry? A v jaké si koleji? Předpokládám, že ve své době chodíš do bradavic." zeptá se mě Helga.

"No do chrabromilu, ale moudrý klobouk mě chtěl poslat do slizolinu no já ho překecal. Promiň Salazare ale tvoje kolej v budoucnu nemá moc dobrou pověst. kdybych tušil jak to ve skutečnosti je byl bych se tolik s moudrým kloboukem nepřel." usměju se na něj.

Salazar sa zamračí.
"Tak to teda nie! Už aj moji študenti utekajú z mojej fakulty. A čo robí múdry klobúk? Sakra Rick! Vravel som ti, že nie je dobrý nápad dávať túto úlohu hlúpemu klobúku," vyskočí Sal na nohy a naštvane sa pozerá po Rickovi.
"Sal, nemohli sme to predsa vedieť. A zmeniť to nemôžeme. To dobre vieš. Zmenilo by to príliš," zamračí sa Rowena.
"A neobviňuj z toho Ricka," povie pokojne Helga.
"Myslíte, že by sme to mali riešiť tu? Už sa mi tu nechce sedieť," vložím sa do začínajúcej hádky.
"Háďatko má pravdu. Navyše je dosť unavený, že?" pohladí ma Sal po vlasoch.
Sčervenám. Salazar ma volá Háďatko a hľadí ma po hlave!!!! SALAZAR!!! Svet sa zbláznil. Skôr než si to uvedomím, už sa približujeme do nejakej miestnosti. Keď vojdeme veľkými dverami, ktoré som nikdy nevidel, zistím, že je to klubovňa zakladateľov, z ktorej vedie štvoro dverí. Nejistě se rozhlédnu. Tak trochu předpokládám když jsou tu čtvery dveře, že každý je do jedněch komnat zakladatelů.

"To je divné nikdy jsem si těchto dveří nevšiml, jak je to možné?" optám se zvědavě a přitom se obávám zeptat kde budu spát.

Posadia sa na veľký gauč pred krbom a mňa Rowena stiahne medzi ňu a Helgu.
"Tieto komnaty sú zabezpečené heslom, ktoré sa zruší a komnaty zabezpečí po našej smrti. Jedine my sa sem môžeme dostať," usmeje sa Helga.
"Chytré," uznám.
"Jasné, že je to chytré. Vymyslela som to ja," uškrnie sa Rowena.
Chvíľu je úplne ticho keď sa konečne odvážim spýtať.
"Ehm....kde budem spať?" pozriem sa po nich.
"No....ehm.....to sme nepomysleli," uzná Rick zamyslene.
"Môžeš spať u mňa ak chceš. Mám tam ešte jednu izbu navyše," pokrčí ramenami Sal.

Nejistě se na Salazara podívám.
"Mimochodem co je dneska za měsíc?" optám se, protože si uvědomím, že ve velké síni nebyly studenti.
"No je polovina prázdnin popravdě je dnes 30.7." odpoví mi usměvavě Rick.

Toho se hned chytnu.
"A nemohl bych teda spát na koleji? Když tam nemáte teď studenty?" optám se možná až moc nadějně.
"Nebo klidně si ustelu na pohovce, nechci vám narušovat soukromí." řeknu s plachým úsměvem a mírně zrudnu.

"Ak chceš, tak samozrejme môžeš, ale teraz je to tam dosť chladno. Súkromie nám narúšať nebudeš," usmeje sa Rick.
Neisto sa na nich pozriem.

Salazar

             Vidím, že sa na nás neisto usmejem a potom prikývne. Vlastne si dosť vydýchnem. Prečo mi na tom vlastne tak záleží? No hej. Je vážne pekný a priznajme si, že v mojej dobe nie je nikto kto by vládol parselčinou a za niečo stál. Je vážne pekný a možno by som s ním konečne našiel šťastie. Ale teraz vážne!!! Na čo som sakra myslel, keď som ho pozval k sebe?!? Veď sa z toho zbláznim, mať niekoho tak krásneho na dosah ruky a nemôcť sa ho dotknúť. Grr…

Harry

                Po přikývnutí se nejistě podívám po zakladatelích, kteří se na mě povzbudivě usmívají. Nakonec spočinu pohledem na Salazarovi. Vidím v jeho očích emoce no nemůžu je nijak zařadit. Možná vztek nebo frustrace? Pomyslím si. No to je jedno. Zívnu a zamžourám, bylo toho na mě za dnešek moc. Ani nevím jak a začnou se mi zavírat oči a hlava mi padá na Rowenino rameno.

Salazar

                  Když se dostanu ze svých myšlenek tak si všimnu Harryho. No to se mi zdá. Háďátko mi tu usíná.Tak to teda nie. Postavím sa bez toho, aby som rozmýšľal, čo robím. Opatrne ho vezmem na ruky a on mi tie svoje obtočí okolo krku. Pritisne sa ku mne a tíško dýcha.
"Sal, čo to robíš?" spýta sa ma podozrievavo, ale šeptom, Rick.
"Nevidíš?" zavrčím a zabuchnem dvere od svojej izby.

Ocitnu se na chodbičce z které vedou čtvery dveře. Jedny od koupelny, další od pokoje pro hosty, třetí od mé ložnice a nakonec od obývací místnosti kde je od krbu s pohovkou a knihovnou i jídelní stul. Chvíli přemýšlím, ale nakonec Otevřu druhé dveře a Harryho uložím do postele v pokoji pro hosty.Prikryjem ho a zavriem dvere od izby. Povzdychnem si. Čo ma to zase napadlo. Radšej nad tým nerozmýšľam a zavriem sa v kúpeľni. O chvíľu neskôr už zaspávam vo svojej posteli. Ráno múdrejšie večera.

Harry

              Ráno sa zobudím vo veľkej posteli s nebesami. Je to krásne, ale kde to som? Nechápavo a dezorientovane sa rozhliadnem okolo.

Salazar

                 Jsem již hodinu vzhůru, když uslyším šramot v Harryho ložnici. Ano ano, už né pokoj pro hosty, ale Harryho pokoj. A tak se za ním vydám aby se nelekl, přece jen už spal když jsem ho sem donesl.Pomaly otvorím dvere a pozriem dnu. Harry sedí na posteli a dezorientovane sa rozhliada. Keď má zaznamená, tak pekne sčervená. Usmejem sa.
"Dobré ráno. Ako si sa vyspal?" spýtam sa.
"Celkom fajn. To ty si ma sem uložil?" pozrie sa na mňa sladko a tak nevinne.

Chvíli na něj zírám než se vzpamatuji.
"Usnul jsi na pohovce na Rowenině rameni, takže ano odnesl jsem tě do svých pokojů a dal tě do pokoje pro hosty." Objasním mu záhadu přenosu ve spánku.
"Na ... Roweninu?" celý zrudne rozpaky, jak je momentálně kouzelný ne, že by jindy nebyl ale teď úplně ultra roztomilý.
"Budu se ji muset omluvit." povzdychne si tiše.

Zasměji se.
"Nic si z toho nedělej, chceš jít na snídaní?" zeptám se ho.

"Asi áno. Som príšerne hladný. Zjedol by som vlka," povzdychne si a ja sa na neho nechápavo pozriem.
"To je len také príslovie. Nemyslím to doslova," zasmeje sa.
Prikývnem, že rozumiem a odídem mu pre nejaké šaty, ktoré som nosil v jeho veku. Dobre tak keď som bol mladší od neho, ale on je taký drobný, až to nie je možné. Vôbec sa mi to nepáči. Již s oblečením se vrátím k háďátku a podám mu ho. Kriticky si ho přeměřím. Je opravdu až moc hubený. A mám pocit, že je takový ztrápený, celkem by mě zajímalo, jak a proč se tu objevil.

Harry

                 Vezmem si od neho oblečenie a zavriem sa v kúpeľni. Vykonám rannú hygienu a oblečiem sa. Padne mi ako uliate. Pozriem sa do zrkadla. A přemýšlím, že jsem strašně rád, že jsem tady. Nikde žádný Voldemort, nikde soucitné a takzvané chápající pohledy a nikde žádné nevěsty. Přesto si říkám zda jsem udělal dobře, zda pro svou sobeckost jsem všechny odsoudil k nadvládě Voldyho.Dlho sa týmito myšlienkami, ale nezaoberám. Predsa len osud ma vždy trápil. Teraz mám možno konečne možnosť byť šťastný a rozhodne si to nenechám zobrať len kvôli nejakým ľuďom, ktorí si myslia, že mi vidia do hlavy. S tím se vydám zpátky za Salazarem a spolu mlčky sejdeme do společenské místnosti zakladatelů, kde potkáme Richarda.
"Ahoj Sale, dobré ráno Harry jak ses vyspal? Včera si tady úplně vytuhnul, asi toho na tebe bylo včera dost že?" usměje se na mě vlídně.
"Ahoj Ricku," odpoví mu na pozdrav Salazar.
"Dobré. Spalo se mi dobře. Opravdu toho na mne bylo včera moc." řeknu klidně s mírným ruměncem.

Onedlho sa odoberieme do Veľkej siene. V raňajkách sa ale celú dobu len vŕtam a zjem vážne málo. Ach jaj. Prečo som si musel spomenúť na Síria? Nevšímam si zvedavých pohľadov štyroch zakladateľov a bez raňajok sa odoberiem na breh Čierneho jazera. Hledím na jemně pohupující hladinu a nechám se unášet vzpomínkami. Když si vedle mě sedne Richard.
"Co se děje Harry? Chtěl přijít Sal, ale mám pocit, že by ti hlavně spílal za nesnědenou snídani." zasměje se Richard.

Jemně se pousměju nad představou, jak mi Salazar spílá, že jsem skoro nic nesnědl.

"To nič, Rick. To prejde. Tam odkiaľ pochádzam ma za to každý ľutuje a myslí si, že vie ako sa cítim. Ale nie je to tak. Navyše mi riaditeľ Bradavic povedal, že sa musím oženiť. Ale ja sa nechcem ženiť. Ponúkajú mi samé cudzie ženy, dievča, ktoré som považoval za sestru, sa ma snaží baliť, ale nikto sa ma nikdy na nič nepýtal. Nikto sa nepýtal, čo by som chcel ja," po tvári mi stečie slza.
"A čo by si chcel ty?" ozve sa za nami.